Byty Nachová

LOKALITA

Dnešní městská část Řečkovice a Mokrá Hora patří k nejsevernějším předměstím statutárního města Brna.

Příchod nových obyvatel dojíždějících za prací do města, později i výstavba průmyslových podniků, si vynutily novou výstavbu domů a sídlišť. Při výstavbě městské části bylo vždy dbáno i na výsadbu potřebné zeleně, zřizování parků, hřišť a sportovišť.
Podzemní vody jsou nyní kanalizací sváděny do Ponávky, která je pro případ přívalových vod vybavena rozsáhlou travnatou plochou retenční nádrže, sloužící jako rekreační a sportovní areál.

V centrální části Řečkovic mezi kostelem a radnicí jsou již dříve založené parky s chráněnými starými stromy. Lesů na kopcovitých stráních na okraji obou obcí se rozvoj výstavby téměř nedotkl. Jsou převážně smíšené s převahou listnatých stromů. Lesy jsou domovem větších dravců.

K návštěvě zvou i chráněné přírodní památky Medlánecká skalka a Medlánecké kopce, které jsou chráněny pro výskyt teplomilné květeny, zvláště chráněný koniklec velkokvětý.

 

HISTORIE

Kraj byl osídlen již od mladší doby kamenné, své stopy zde zanechali Keltové a jejich následovníci. Název osady Řečkovice vznikl od množství vodních pramenů, říček, stékajících z úbočí kopce Západi směrem ke středu osady, kde stál zeměpanský dvůr později spolu s kostelem sv. Vavřince.
První písemná zpráva o obci je ze dne 4. září 1277, a to z listiny Přemysla Otakara II., který zeměpanský (markraběcí) majetek Rechcowitz daroval kapli sv. Jana na brněnském hradě Špilberku. Lze tedy předpokládat, že vznik obce leží snad o sto let zpět, v polovině XII. století.
V roce 1300 správu nad obcí (Reskowiz) přebírají Řád německých rytířů, v roce 1331 pak starobrněnské cisterciačky. Počátkem XVII. století odkupuje Řečkovice nejvyšší sudí Markrabství moravského Vilém Dubský z Třebomyslic. Ten však jako nekatolík o svoje zboží přichází po Bílé Hoře a v roce 1623 získává na 150 let řečkovické panství do svých rukou Tovaryšstvo Ježíšovo – brněnští jezuité. Se zrušením nevolnictví v roce 1781 došlo i k částečné migraci obyvatel, zejména do nedalekého Brna, kam docházeli za prací do manufaktur.
Zrušením Tovaryšstva Ježíšova přešlo řečkovické panství pod Studijní fond, v jehož držení a správě bylo až do roku 1826, kdy panství zakoupil Josef Schindler . Schindlerové se rovněž zapojili do veřejného života a Oskar Antonín šl. Schindler se stal v roce 1900 na pět let řečkovickým starostou. V roce 1905 odkoupil zámek s velkostatkem Alois kn. Schönburg – Hartenstei. V držení knížete zůstal zámek až do roku 1919. První světová válka těžce postihla celou monarchii, a tak i mnoho z řečkovických občanů položilo své životy na jejich bojištích. Krátce po skončení války odkoupili řečkovický zámek i s velkostatkem manželé Křivánkovi. Ti jej však drželi jen velmi krátce a již v roce 1923 jej odprodali rajhradskému podnikateli Arnoldu Skutezkymu, který si v řečkovickém zámku zřídil sídlo, ale zejména důstojné prostředí pro svoje bohaté umělecké sbírky. Období první republiky, přes počáteční nesnáze bezprostředně po konci války, bylo obdobím klidu a hospodářské prosperity většiny obyvatel. Arnold Skutezky zemřel v roce 1937 a je spolu se svojí ženou a dcerkou pohřben na brněnském židovském hřbitově. Ke konci života část sbírek věnoval a část odprodal Moravskému zemskému muzeu, a tak výrazně obohatil jeho sbírkové fondy. Mnichovská dohoda a po ní následující vznik Protektorátu Čechy a Morava byl pro řadu mladých mužů signálem k odchodu do zahraničního odboje.

 Řečkovice a Mokrá Hora byly definitivně osvobozeny sovětskými a rumunskými vojsky až na samém konci války 9. května. 

 

Celý text

VYBAVENOST

V MČ Řečkovice a Mokrá Hora najdeme 5 mateřských škol (Novoměstská, Měřičkova, Škrétova, Kárníkova a Tumaňanova), 2 základní školy (Novoměstská, Horácké náměstí) a 1 základní umělecká škola (Universum). Celostátně významnou pozici si vydobylo studijními výsledky svých žáků osmileté Gymnázium Řečkovice na ul. Terezy Novákové.
Volný čas mohou trávit děti v Domě dětí a mládeže na Ječné a Kořískově ulici, pro čtenáře je určena pobočka Knihovny Jiřího Mahena na Horáckém nám.
V MČ pracuje více než sto let TJ SOKOL Řečkovice, po letech zákazu opět začíná vyvíjet činnost i Orel.
Ze společenských dětských organizací vyvíjí intenzivní činnost SKAUT-JUNÁK, fotbalový klub, karate klub, oddíly mladých táborníků a mnoho dalších.
S oživením společenského života 1989 byla v roce 1991 obnovena letitá tradice Vavřineckých hodů.

Na radnici byla péčí kulturní komise zřízena výstavní síň s GALERIÍ NA RADNICI, pořádající od roku 1992 pravidelné výstavy výtvarného umění.
Od roku 1991 vydává ZMČ Brno-Řečkovice a Mokrá Hora pravidelně zpravodaj ŘEČ.
K větším nákupům je vhodný obchodní dům Globus nebo Tesco s množstvím dalších obchodů, pro kutily Bauhaus, přímo v městské části je Albert a Billa a několik menších obchodů s různým sortimentem.

 

DOPRAVNÍ DOSTUPNOST

Páteřními komunikacemi MČ kudy vedou linky MHD, jsou: Palackého třída, Kuřimská, Banskobystrická (tramvaj č. 1) a dále ulice: Žitná, Novoměstská, Horácké náměstí, Vážného, Palackého náměstí, Hapalova, Gromešova, Maříkova (autobus č. 42), a: Žilkova, T. Novákové, Medlánecká, Karásek, Gromešova, Jandáskova a Tumaňanova (autobus č. 41). Nejblíže naší výstavbě je zastávka autobusu č. 65 Renčova.

Severojižním směrem prochází MČ rovněž čtyřproudová Svitavská radiála s příjezdem a sjezdem v prostoru řečkovické železniční stanice, poslední brněnské stanice na hlavní železniční trati z Brna přes Havlíčkův Brod do Prahy.

Celý text